Spiritus agens
NOC
Noc marnejch snů
zas tě má v moci svý
útěk tmou nestačí
procitáš z blouznění
Oči nesou pozdrav zdáli
ústa mají stejný cíl
Možná že tvý hnutí mysli tajně
změní směr svejch dní
vůbec neví, co si s ostřím počít
kam se vytratí
až zhasnou všechny tvoje hvězdy
k ránu poztrácí
čas svou věrnost, život smysl
nic se nevrátí
nevrátí
Déšť soumračnej
v ozvěnách bude znít
přehluší vědomí
že je čas odejít
Oči nesou pozdrav zdáli
ústa mají stejný cíl
Možná že tvý hnutí mysli tajně
změní směr svejch dní
vůbec neví, co si s ostřím počít
kam se vytratí
až zhasnou všechny tvoje hvězdy
k ránu poztrácí
čas svou věrnost, život smysl
nic se nevrátí
nevrátí
֍ ֍ ֍
ADVENT
Ledy zjevně netají, není o co stát
slunce tone v závějích, temněj hříchy dam
vzdor, ač cudně banální, neví, kam se dát
ledy zjevně netají a ostří se sráz
Už se klíží víčka, ticho zproniká
tolik tváří zítřka v mysli zamyká
nad krajinou svítá, duše rozlitá
pousmáním vítá svýho dvojníka
Řeka v krách se neztrácí, stíny halí mráz
voči mírně zarudlý, úsměv po kapsách
slova náhle znejistí, neví kudy dál
ledy zjevně netají a ostří se sráz
Už se klíží víčka, ticho zproniká
tolik tváří zítřka v mysli zamyká
nad krajinou svítá, duše rozlitá
pousmáním vítá svýho dvojníka
֍ ֍ ֍
KLOBOUK
Vítr se prohání, sviští ulicí – jéjejé
klobouk můj odnáší, mizí v dáli utopené
jen pouhá vzpomínka mi v hlavě straší ukvapeně
bez něj jsem ztracený jak dítě o sen oloupené
Až tenhle klobouk najdete
po městě se v něm projděte
nechte se vnášet pocity
do fikčních světů lyriky
Vítr se prohání, sviští ulicí – jéjejé
klobouk můj nezmámím, cítí se uraženě
že jsem ho nechal plout, nevyběh neprodleně
že jsem tam zůstal stát a civěl udiveně
Až tenhle klobouk najdete
po městě se v něm projděte
nechte se vnášet pocity
do fikčních světů lyriky
֍ ֍ ֍
SOUMRAK
Rozespalá noc burcuje a nutí tě jít dál
doba šílená naposled tvý dojmy pocuchá
nemáš vůbec ponětí, kam by všechny tvoje touhy mohly víst
jestli je to prokletí, nebo zablácenej tvůj úmrtní list
Už se dlouží stíny
víra na klid duše zapomíná
cejtíš pachuť hlíny
soumrak v tvářích vilně pohasíná
Už se dlouží stíny
víra na klid duše zapomíná
všechny tvoje činy
odvál vítr tiše až kamsi za návrat
Už se dlouží stíny…
֍ ֍ ֍
CESTA
A tak chceš něco víc
někam dál – těžko říct
a tak seš znavený
uštvaný, zmatený
A tak jdeš (a tak seš)
pořád dál (celkem rád)
co se smí (že se máš)
co se má? (čemu smát)
A tak jdeš…
A tak chceš něco víc
někam dál – těžko říct
a tak seš zmatený
znavený, uštvaný
A tak jdeš (a tak seš)
pořád dál (celkem rád)
nejseš bůh (že se máš)
ani král (čemu smát)
A tak jdeš…
֍ ֍ ֍
CO TĚ TADY ČEKÁ?
Nebude to zvláštní
nebude to jiný
Co tě tady čeká?
Nebude to zvláštní
nebude to jiný
nebudem si říkat
jak a proč jsme žili
Co tě tady čeká?
Co tě tady čeká?
Kdo tě leká?
Co já vím a znám jen…
֍ ֍ ֍
BALADA (Vladimír Holan)
Kolébají se vraní hnízda
vysoko na borovicích.
Nic nezkojí je. Vítr hvízdá
a chrstá do nich aspoň sníh.
Pro vraná ženská lůna míjí
dva muži cestu za pyrám.
Jeden jde vykrást sakristii,
druhý vyloupit celý chrám.
(z cyklu Strach, psáno v letech 1949–1954, vydáno 1964)
֍ ֍ ֍
SAJRAJT
Nečekaný věty
úsměv oslní
poďme rovnou k věci
nejsme kamenný
yeah
Dává víc, než se zdá
spává, s kým bejvá svá
Roky rychle letí
kdo se votočí?
Co všechno je smetí
a co příkoří?
yeah
Dává víc, než se zdá
spává, s kým bejvá svá
Peklo si tě najde!
֍ ֍ ֍
POCHYBY
Všechno tady znáš
nic ti nechybí
nic už nehledáš
tak proč ty pochyby?
Proč ty pochyby
proč ty pochyby
tě sžíraj?
Proč ty pochyby
proč ty pochyby
tě sžíraj?
Dál!
Svět je celkem fajn
když vo něm nevíš
když nechceš mít šajn
tak proč ty pochyby?
Proč ty pochyby
proč ty pochyby
tě sžíraj?
Proč ty pochyby
proč ty pochyby
tě sžíraj?
Dál!
֍ ֍ ֍
POSLEDNÍ ŘÍJNOVÝ DEN
Dny se už krátí
časy se mění
doteky fádní
chvíle i věčnost
odezní
Kráčet a nemít strach
vůbec nic nevnímat
zmást i svůj osud snad
prý že se tohle může stát
může stát
stát
může stát
Dny se už krátí
časy se mění
doteky fádní
chvíle i věčnost
zevšední
Kráčet a nemít strach
vůbec nic nevnímat
zmást i svůj osud snad
prý že se tohle může stát
může stát
stát
může stát
Kráčet a nemít strach
vůbec nic nevnímat
zmást i svůj osud snad
prý že se tohle může stát
kráčet a nemít strach
vůbec nic neskrývat
zmást i svůj osud snad
prý že se tohle může stát
může stát
stát
může stát
prý že se tohle může!
֍ ֍ ֍
RÁNA Z MILOSTI
Něžný otroctví
voči a nic víc
mírně přestárlá
rána z milosti
na vědomost dává
na vědomost dává
že k duši není klíč
že k duši není klíč
֍ ֍ ֍
ZataženoSlunečno
NOVEJ SMĚR
Význam ztracenej se neskonale vzmáhá
na rtech vychladlejch úsměv předpokládá
bloudí v myšlenkách, ví jasně, co si dává
výsost nezvanejch teď s klidem vočekává
dál…
֍ ֍ ֍
NĚKDY
Půlměsíční krajinou prodírá se déšť
oči ústa vybízí – vezmi si, co chceš
triky mírně pompézní přerozdělí čas
triumfální poměry už nevyslyšej nás
֍ ֍ ֍
MILNÍKY
Cesta daleká, stíny smáčí déšť
nikdo nečeká, víra velí vpřed
úsvit promarní svůdnou lehkost vět
jména neměnná souzní v tichu gest
Cesta staletá stíny značená
přepočítává kroky tajemna
vítr úlisnej tělo prochvívá
hvězdy v záblescích plivou na zem zář
Odchází a netuší, co všechno zproniká
zpropadená noc, co ránem hřmí teď do ticha
nesoustředí myšlenky, nepřestává hrát
vodemyká vzpomínkám svět, kde se smějí smát
neuháší jiskření, neovládá snář
za rozbřesku naposled vodhalí svou tvář
֍ ֍ ֍
PŘÍSTAVY
Neznáme přístavy
nevíme kudy jít
hledíme do prázdna
šílíme po nocích
A světy záhrobní
světský a církevní
nezdá se výhodný
bejt ani v jednom z nich!
Prám poslední převrhnou
chrám půlnoční překlenou
svět roztančí jedinou
z vět sílících ozvěnou
֍ ֍ ֍
PO LETECH
Život plnej omylů a falešnejch stop
každym dnem ti utíká a ty nevíš proč
nepřichází úleva, není poznání
slova kdysi úchvatný už nejsou k dostání
֍ ֍ ֍
ZÁZRAK
Přepíšeme dějiny něžně v ústraní
překročíme Rubikon s novým posláním
kradmej dotyk napoví, co si budeš přát
tváře náhle znachoví, nemá smysl lhát
Možná že tvý ústa pak
znovu přelíbám
Spiklenecky přelijem okraj cudností
smysly šílí v představách, stíny vyhostí
výkřik vášně přehluší slova prokletý
patrně se potkáme v příštím století
Možná že tvý ústa pak
znovu přelíbám
֍ ֍ ֍
NA PRAHU
Úzkost škádlí stín
záblesk všech dávných vin
se nocí vstříc rozehřmí
Oči se touží skrýt
výstřel tmu rozněžní
bolest se vytrácí
čas nikam už nespěchá
Návrat má rub i líc
a chtěl bys teď všechno říct
ač nelze to vyslovit…
Oči se touží skrýt
výstřel tmu rozněžní
bolest se vytrácí
čas nikam už nespěchá
Hvězdy noc prozáří
úsměv tvůj provází
nic ti už neschází
a lehkost tě přepadá
A lehkost tě přepadává
a lehkost tě přepadá
֍ ֍ ֍
CESTOU
Počká. Jenom dopije.
Na minutě nezáleží.
Potměšilá linie
V dálky někam, do mlh běží.
Deště ovšem nečekal.
Tyhle deště vytrvalé.
Budou kluzké hřbety skal.
Špatně půjde. Půjde ale.
Špatný celkem turista.
Taky člověk celkem špatný.
Snad si přec už roztříská
živůtek svůj marnotratný.
[ze sbírky Života bído, přec tě mám rád (1905)]
֍ ֍ ֍
VÍRA
Otřesená víra
v smysl vezdejší
ještě neumírá
jenom živoří
Otřesená víra
v labyrintu dní
ticho rozechvívá
ticho morbidní
֍ ֍ ֍
ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ
Stopy krásek slunce vyhladí
dalším dnem se zima ohradí
vášnivě se přít o tíži pout
tyhle roky máme za sebou
Stopy vrásek slunce vyhladí
dalším dnem tě jaro prozradí
vášnivě se přít o tíži pout
tyhle roky máme za sebou
Stopy lásek slunce vyhladí
dalším dnem tě léto pobaví
vášnivě se přít o tíži pout
tyhle roky máme za sebou
Stopy lásek slunce vyhladí
dalším dnem tě podzim podmaní
vášnivě se přít o tíži pout
tyhle roky máme před sebou
֍ ֍ ֍
FRESKA
Popelavý tváře – uhrančivej stín
listy z kalendáře – úsvit rozvalin
nečekaný hrozby, roztroušenej smích
možná všechno kolem je vášeň a ne hřích – tak fajn!
Netušená láce, přebarvený sny
postmoderní ráje, přízraky a lži
poslední klam noci se v dotek odívá
skutečnej stav věcí teď zvolna zastírá – tak fajn!
Tiše zašeptá: No tak už pojď…
tiše zašeptá, náruč votvírá
tiše zašeptá: No tak už pojď!
֍ ֍ ֍
NĚCO
Cosi se vkrádá, úcty si žádá a dál
prošedlý skráně, sny o nirváně – aha
posedlý vzporou, zničený touhou – to jo
na sklonku léta na kraji světa a tam!
֍ ֍ ֍
STÍNY
Neslyšná přání pokradmu krášlí přeryvy nocí a dnů
úkladná zdání bez slitování rozjitří přítmí ztrát
bezuzdně sráží vše, přibejvaj stesky snů
oči se táží, kdo že to stráží a kdo že může brát
Touha hříšná, vášnivá
v stínech noci kráčí dál
Tíživý chvění tep srdce mění, co si kdo bude přát
dvě deci přízně s příslibem trýzně bez jasnejch dovětků
udělat vo krok víc, rozzářit soumrak snů
oči se táží, kdo že to stráží a kdo že může brát
Touha hříšná, vášnivá
v stínech noci kráčí dál